Vlastnosti

Fyzikální vlastnosti materiálů BELTA ®

Hustota
Hustota organických polymerů všeobecně závisí na chemickém složení (délce vazeb a hmotnosti jader v řetězci) a na nadmolekulární struktuře ovlivňující poměr amorfní a krystalinické fáze. U neporézních organických polymerů se pohybuje v rozmezí 900 kg/m3 (polyolefiny) až do 2200 kg/m3 (fluoroplasty).

Tuhost
Tuhost vyjadřuje sílu, kterou je nutno vynaložit pro deformaci tělesa v pružné oblasti deformací. Mírou této síly je modul pružnosti ve smyku a v tahu. Materiály BELTA lze rozdělit na více a méně tuhé dle Youngova modulu pružnosti v tahu při 1 % deformaci. U textilem nebo provazci nevyztužených organických polymerů se tyto hodnoty pohybují obvykle v rozsahu 0,5 - 7 GPa.

Pevnost
Pevnost polymerů se liší v návaznosti na jejich molekulární i nadmolekulární strukturu. Tvary tahových křivek se liší podle toho, zda daný polymer se nachází v oblasti teplot pod či nad teplotou skelného přechodu Tg. U amorfních polymerů pod Tg dochází k přetržení tělesa ihned po překonání pružné deformace. Některé semikrystalinické polymery mají schopnost se dále zpevňovat po překonání meze kluzu a napětí na mezi pevnosti pak může být i několikrát větší než napětí na mezi kluzu. Vzhledem k tomu, že v praxi uvažujeme o aplikacích pouze v oblasti pružných deformací, jsou v diagramu uváděny u těchto polymerů pouze hodnoty odpovídající napětí na mezi kluzu.

Tvrdost
Tvrdost je složitou veličinou, která souvisí jak s kvalitou povrchu, tak s vnitřními vlastnostmi polymeru. Zejména u elastomerů existují empirické vztahy přepočtu mezi tvrdostí Shore a modulem pružnosti ve smyku. Literatura uvádí tvrdosti Shore, které jsou obvykle používány pro charakterizaci elastomerů, dále tvrdosti HRC pro tvrdé polymerní materiály pod Tg a nejobsáhleji používané tvrdosti vtiskem kuličky.

Houževnatost
Houževnatost je důležitou vlastností materiálu, která vyjadřuje množství práce nutné na vznik nového povrchu. Tuto vlastnost materiálu lze nejlépe vystihnout hodnotou lomové houževnatosti Kc a hnací síly trhliny G. Tyto údaje se naneštěstí v literatuře nevyskytují a jsou předmětem dalších zkoušek. Proto je nutné se omezit na údaje, které poskytují plastikářské zkušební metody, tj. rázová houževnatost metodou Charpy a Izod pro vrubovaná a nevrubovaná tělesa. Vzhledem k tomu, že pro vysoce houževnaté materiály jako je BELTA S je nutné použít tělesa s jiným tvarem vrubu než u méně houževnatých materiálů, je vzájemné srovnání na základě číselných údajů o vynaložených energiích složité.